Glosář - Znáte to, ve fotbale se někdy nálada třeba třikrát otočí během jediného týdne. Ale občas to stihne i za jediný den. Jako teď v neděli.
Nejprve vzplál fotbalový národ prudkým hněvem nad domnělou komedií, již mnozí viděli v příbramské záchranářské výhře na půdě Jablonce. Co si budeme povídat, očekávali jsme ji - a přišla. A i kdyby v tom představení náhodou podvod nebyl, vzhledem k osobám a obsazení prostě v současném Česku asi opravdu jen ten nejnaivnější jeliman bude ještě ochoten věřit tomu, že se tenhle zápas fakt odehrál košer. A tím neříkám, že neodehrál. Jen že už tomu prostě fakt nikdo neuvěří.
Pak přišlo na řadu vyprodané klání Sparty s Plzní, ve kterém Letenští po třech letech viktoriány porazili, sami si tak vylepšili pocuchané sebevědomí - a hlavně tím Slavii umožnili setrvat v čele tabulky, do kterého se vyhoupla už výhrou v páteční předehrávce na Slovácku. A vskutku není těžké uhodnout, jaký scénář si v Edenu plánují dál: Do konce ligy už tu příčku číslo 1 pokud možno neopustit.
To si Plzeňští samozřejmě umí dobře spočítat. Takže cesta z Prahy domů by byla pro ně smutná i tak. Jenže když viktoriánům začaly na mobilech naskakovat zprávy o tom, že se František Rajtoral, ještě na začátku podzimu jejich spoluhráč a v mnoha případech dlouholetý kamarád, kdesi u turecko-syrských hranic oběsil, musela ponurost uvnitř autobusu nabýt ještě mnohem temnějších dimenzí.
V kontextu s tragickým činem teprve 31letého fotbalisty, kterého ještě všichni máme v živé paměti, pak nejspíš i slavícím sparťanům a slávistům poněkud došel humor a chuť na oslavy.
A kdo ví, možná se po svých sebestředných vystoupeních s odstupem zlehka chytil za nos i sparťanský trenér Petr Rada. Ano, slavil velké vítězství, porazit Plzeň, to se na Letné vždycky cení, o tom není sporu. Ale jeho osobitý způsob, jak si vychutnávat triumf, se bohužel pro něj ve výsledku stává vůči jeho osobě zcela kontraproduktivním. Prosím, jen si to "dejte" sami:
Tiskovka Petr Rada po vyhre nad Plzni https://t.co/9wpXtbqjYY
— Ondřej Zlámal (@OndraZlamal) April 23, 2017
Ano, řeknete třeba, že i José Mourinho někdy také útočí na novináře. Jenže ten má ve skutečnosti věci obvykle pod kontrolou a hraje tak trochu divadlo. Zato z Petra Rada tady prostě jen nekontrolovaně cáká frustrace. Jako už tolikrát.
Po jeho slavném vystoupení se Zdeňkem Ščasným, kdy jejich barvitou výměnu urážek zachovaly mikrofony budoucím pokolením (záznam zde), se i v české lize přešlo na "model UEFA", to znamená, že trenéři obou týmů nechodí na tiskovky spolu, ale každý zvlášť. Rada si s tím ale umí poradit, když nemůže štěkat na kolegu-trenéra, že ho "má rád jak osinu v pr…", vybere si k osobnímu útoku některého z novinářů, vůči němuž se vymezí třeba tím, že "ani nedá třikrát žongl". Pustíte si to, mnozí se zasmějí… Ale zeptám se: Opravdu si takhle představujete osobu, která v klíčové pozici reprezentuje Spartu?
Nevyvěrá trauma spíš z pomalu končící brigády?
Jednoho až napadne, jestli tu nejhlubší pramen čísi frustrace nevyvěrá náhodou z toho, že dotyčný uvnitř klubu cítí a v novinách čte, že na Spartě zůstane jen do léta a že už se za něj shání italská náhrada (Panucci, Stramaccioni, Guidolin??)… A když už nemůžete seřvat své šéfy, najdete si prostě náhradní cíl, frustrace musí ven. Když už vám bohužel teče i ušima…
Sparta porazila Plzeň podobnými zbraněmi, jako nedávno v derby skoro zdolala Slavii. Silou, urputností, důrazem. Sparťané v neděli vyhrávali víc osobních soubojů, šli za úspěchem přímočařejší cestou.
A tentokrát, myslím, nerozhodovala žádná taktická uskupení, ale klíčové situace. Zejména v úvodu souboj Bičík versus Krmenčík. Když plzeňský útočník technicky a trochu i nervově situaci nezvládl, dostal navrátilec do sparťanské branky příležitost předvést zákrok, na kterém se chytil i on sám i celý jeho tým.
Sparta zvládla vsítit dva góly do poločasu a Viktoria už neměla mentální ani fotbalovou sílu s tím cokoli udělat.
Takže pět kol před koncem vypadá popředí tabulky následovně: 1. Slavia 58, 2. Plzeň 56, 3. Sparta 46, 4. Mladá Boleslav 42, 5. Teplice 40.
Plzni nyní v mistrovské hře vypadly z rukou četné trumfy, zbyl jediný, v podobě lepší bilance vzájemných zápasů se Slavií. Platí tedy, že borci z Edenu musí získat alespoň o bod víc, aby zůstali před Viktorií.
Pokud by Slavia zbytek zápasů vyhrála, je vše jasné, získá titul. Jediná remíza ale zase může vše zvrátit ve prospěch Viktorie, pokud by pro změnu neztratila už ani "kytičku" ona.
Slavia hostí Jablonec, popojede o dvě tramvajové zastávky na Bohemians, uvítá Duklu, zamíří do Mladé Boleslavi a končí doma s Brnem.
Plzeň hraje doma s Duklou, v Jablonci, doma s Boleslaví, v Brně a doma s Jihlavou. Kostky jsou vrženy.
Nebyli kdysi anděly, ale je to dávno pryč? Tak určitě!
No a snad ještě pár slov k představení Jablonec-Příbram 2:4. Nedělejme si iluze, že nepodléháme iluzím. Co tím chci říct? Že zápasy, u kterých by nás to třeba ve snu nenapadlo, nějakým způsobem domluvené či zmanipulované jsou - a ty, u nichž jsme o tom přesvědčeni, třeba nikoli.
Potíž je v tom, že i kdyby se snad zápas Jablonec-Příbram hrál čistě (nemylte se, i vědci čistě teoreticky připouštějí zázraky), jeho aktérům to stejně nikdy nikdo neuvěří, i kdyby nakrásně prošli třeba detektorem lži.
Katastrofa české ligy spočívá v tom, že předpokládáme, že právě tahle dvojice to prostě nemůže sehrát čistě, protože nás k tomu vede veškerá zkušenost a protože všichni zainteresovaní dělají maximum, abychom jim jejich řeči o polepšení nevěřili.
Na jedné straně Jaroslav Starka, přezdívaný Staras či Lotrando, chlapík, o jehož kontaktech se světem organizovaného zločinu asi nikdo nikdy nepochyboval a on sám to ani nikdy moc nevyvracel, spíš přiživoval. A když už se na balkonku v Příbrami neobjímá s pány Mrázkem, Krejčířem či Pitrem, prohodí alespoň pár fórů s kolegou z branže Spěvákem, podpoří v těžké chvíli Ivana Horníka - a jak jsme zaregistrovali naposledy, zangažuje po Romanu Rogozovi coby sportovního ředitele klidně i Michala Patáka, který mu s píšťalkou v ruce už mnohokrát ligový život zachránil. Obvykle s bezskrupulózností sobě vlastní.
Na druhé straně stojí postava ještě pikantnějšího ražení. Miroslav "celý jaro cinklý" Pelta občas prohodí, podobně jako Starka, že co se dělo v jeho mládí ("věru, nebyli jsme andělé"), je dávno pryč. Vždyť teď je dokonce předsedou fotbalové asociace.
O to bizarněji vyzněl moment, kdy si k sobě do Jablonce vzal Ivana Horníka. O to šílenější byla seance na trávníku loni před 30. kolem, ve kterém Příbram k záchraně potřebovala v Jablonci bod. Nejdříve se tam všichni ti muži se špatnou pověstí hezky spolu vyfotili. A pak to skončilo 0:0. Jak se čekalo.
No tak to se potom těžko divit, že když teď Příbram nutně potřebuje tři body a Jablonec nehraje o nic, tak si spousta lidí s pocitem jistoty vsadí "dvojku", tedy výhru Příbrami, a za průběžného stavu 3:0 pro hosty už začne dumat, jak naloží s výhrou.
Už loni se kolem remízy 0:0 strhl celkem cirkus. A v jeho rámci zatlačila ministryně školství Valachová na Peltu, že musí ukončit svůj střet zájmů v pozicích šéfa fotbalové asociace a majitele FK Jablonec. Hbitě to slíbil - a dodnes nesplnil.
A pak takovému člověku věřte, že už dávno nehraje s cinklými kartami. A pokud hraje, prokázat se to prakticky nedá, pokud už tedy někde neloví zvuky skrytý mikrofon. Nebo pokud si to někdo z hráčů či dalších aktérů, již jsou celého toho představení účastni, nenechá jednoho krásného dne pro sebe. Ideálně za střízliva. Jenže ouvej, hluboké mlčení se tu v pudu sebezáchovy jaksi neprolamuje. A na některých adresách obzvlášť.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz.
